Stačí se dívat a vnímat. Barvy, tvary a světlo k nám promlouvají stále.
Marie Ladrová vzkazuje: Nasbíráme opěnky, bedly, hříbky a ještě několik druhů, které už jsem pustila z hlavy, ale které lze nahradit jinými podle fantazie. Hlavně zachovat klid a druhovou pestrost!
Barva v tubě vynalezená v 19. století způsobila revoluci v malířství. Tato inovace umožnila malířům rozprchnout se všude tam, kam múza zavelela. Další svobodu přinesly akrylové barvy.
Tak si to zkus nejdřív načrtnout! Magická počáteční formule, která provází každého, kdo se chce vydat na cestu do tajů výtvarného umění. Zní to snadno, asi jako zavaž si tkaničku, než půjdeš dál.
V úterý 2. června jsem se celá kulturně vyhladovělá vydala na svou první post koronovou výstavu nesoucí název Radikální ženy. Právě v tento den jsem se svými žáky v kurzu dějin umění probírala první (radikální) dámu českého výtvarného umění Toyen.
Barva je vlastnost světla. Je to vjem, který vnímáme ve svém každodenním životě sotva otevřeme oči. Od extrémně důležitých rozhodnutí jako jestli červené nebo zelené ponožky po vizuální smog, který nás provází skoro při každém kroku tam, kde už před námi šla civilizace.
Osudu Františka Filipa si dlouho nikdo nevšímal. Narodil se sice s handicapem, ale potkal se s americkým prezidentema líbil se ženám. Český Forrest Gump. Jak to vidí herec Jakub Albrecht.
Desítky let před rokem 2002, kdy malíři Gerhardu Richterovi uspořádalo newyorské Muzeum moderního umění první retrospektivní výstavu, překonávaly jeho obrazy rekordy na trhu s uměním. Největší žijící umělec se pohybuje stále vysoko v top ten prodejnosti. Co je víc? Autor nebo aukce?
„Dialog s časem“ je název společné výstavy multimediálních prací sochařky Jindry Vikové a fotografa Pavla Baňky v galerii U Betlémské kaple v Praze.
Na volnou nohu odešla výtvarnice Tereza Talichová z velké reklamky Havas v roce 2016, aby v následujících třech letech realizovala vlastní projekt… Od kresby, po hotový objekt designové dřevěné figurky. Vejde se přesně do dětské dlaně.
Arteterapie je v současné době známou a hojně využívanou disciplínou. Dokáže zklidnit mysl nebo naopak rozbouřit divoké návaly emocí až na hranu uměleckého vyjádření.
Když máme mluvit o tom, co se nám povedlo, případně o svých kladných stránkách, většinou se zajíkáme, blábolíme, vtipkujeme, odvádíme pozornost, shazujeme se. Nikdo nás nenaučil opak.
Street art neboli umění ulice. Kreativní řádění na zdech vašich domů, umění nebo vandalismus. Ernest Zacharevic je malajský Banksy s identitou.
Kdo z nás by si nepřál změnu, která by se stala přes noc. Večer si ji pěkně promyslet, ráno se probudit a žít jinak – nově. Zhubnout, umět malovat, získat sebevědomí nebo prostě být šťastnější.
Všichni máme určitý lidský potenciál, sílu, kterou se teprve musíme naučit využívat. Pod přívalem rad, příkazů a zákazů z okolí je ale docela snadné ztratit svou přirozenost. Tvorba, jakákoliv, pak může být cestou k jejímu znovuobjevení.
Eduard Muybridge zastavil čas a zachytil ho v jeho dokonale reálné podobě. Tyto ambice si kladlo umění celá staletí až se počátkem 19. století objevuje na scéně fotografie, která tento ctižádostivý plán uvádí k dokonalosti. Fotografie překročila limity malířství a zachytila skutečnost v celé své autentičnosti.
Už od průmyslové revoluce pokrok a stroje děsí a fascinují zároveň a je na každém, zdali příjme AI jako nový tvůrčí prostředek či ji odsoudí jako zabijáka tradičních nejen uměleckých hodnot.
Co mají společného tito dva velikáni ze zcela odlišných oborů? Architekt a filozof, jenž svými inovativními úvahami ovlivnili myšlenkové proudy celého dvacátého století.
Skrze umění a jeho duchovní rozměr jsme schopni dospět k archetypu předků, tradičním hodnotám či přírodní magii a vrátit se zpět ke kořenům.
Co mají společného výtvarné umění a šamanismus - umělce jménem Joseph Beuys. Touha po svobodě, snaha promlouvat a působit na ostatní a zejména dát průchod své přirozenosti.
Národní galerie v Praze otevřela okno ke středověkému umění skrze “krásné madony” gotického slohu, které spojují Salzburg s českou metropolí.
Anna Homler je performativní umělkyně usazená v Los Angeles, balancující mezi experimentální vizualitou a zvukovostí. Její jméno se již od 80. let 20. století spojuje s řadou konceptuálních projektů, na kterých spolupracovala s umělci a hudebníky z celého světa.
Díky Nadarovi, nejslavnějšímu fotografovi v dějinách fotografie, dnes víme, jak vypadali slané osobnosti jako Jules Verne, Alexandre Dumas, Charles Baudelaire, Claude Monet a řada dalších...
Chvilka zaváhání a skvělý, inspirativní nápad se rozplyne jako pára nad hrncem. Nic netrvá věčně a i umělecká inspirace má omezenou trvanlivost..
Ve světě (iracionálního) citu, individuality (prožitku) a (zejména trýzněné) duše je v pokušení poznat, prožít, zakusit „mystérium tajemství“ a touží po nekonečnu...kdo? Romantický hrdina...
